❈ O mně

Má cesta k vlastní síle vlastně nemá určitý počátek, byla tu vždy, jen probíhala nevědomě. Už od dětství mě zajímalo, co je dál za vším viditelným a hmotným. Na střední škole jsem zjistila, že mi jdou poměrně snadno meditace a vizualizační techniky, zároveň mě velmi přitahovala psychologie a psychoterapie, i když jsem studovala naprosto odlišný obor. Vzpomínám si, jak jsem s velkým zaujetím sledovala seriál Co teď a co potom. Následně se přidružil ještě další hluboký zájem, a to o lidové léčitelství, které se u nás v devadesátých letech velmi rozšířilo. Všechny tyto zájmy se začaly postupně rozvíjet a propojovat.  

Nejprve se mi naskytla možnost absolvovat metodu Focusing, Při studiu v Institutu pro vzdělávání v psychoterapii jsem objevila různé techniky a přístupy v oblasti psychoterapií, následovaly základy psychologie při studiu na vysoké škole. Stále mi však chyběl přesah do transcendentní roviny a také propojení technik a přístupů.

Od roku 2012 jsme se intenzivně začala věnovat řízené meditaci a otevřelo se objevování, které trvá dosud. Transformační cesta se ovšem spustila v roce 2018, kdy se začaly vynořovat skryté obsahy, s nimiž jsem si v té době neuměla poradit. Jako klient jsem několikrát absolvovala Regresní terapii, která mě velmi zaujala, pomohla mi a dávala mi smysl. Znamenala jeden z vícero vstupů do podvědomí i nevědomí, proto jsem absolvovala kurz. Následoval kurz Symbolové terapie, která mi zase umožnila řešit zakořeněné vzorce v současném životě bez nutné souvztažnosti napříč časem a prostorem, což jsou další dveře do podvědomí. Tyto všechny metody mně osobně a také klientům pomáhají zpracovávat nevědomé vzorce, potlačené emoce a objevovat sebe, svou vlastní sílu. Zároveň do mého prostoru vstoupila Kraniosakrální terapie, která mě zaujala ve svém přístupu přes tělo, tedy přes jeho energetiku a biodynamiku, což vnímám jako dveře z tzv. druhé strany.

V současné době jsem v sebezkušenostním terapeutickým výcviku. Aneb stále na cestě!

❈ Terapie

Proč terapie? Protože sebepéče. Péče o tělo a o duši. A protože čas na sebe, pro sebe, se sebou.
Je to jedna z mnoha z cest k sobě, k objevování sebe sama. Je to i cesta směrem k celistvosti a ke své osobní síle projevovat svou vůli, tedy ke své osobní moci nad sebou sama.

Zatímco kraniosakrální přístup pracuje s tělem a dotýká se skrytého, hlubinná terapie zpřístupňuje skryté, které vytváří nepohodu v těle i v duši. Autogenní trénink a autogenní terapie pracuje jak s tělem, tak s nitrem. Každý směr má svůj klíč od svého vchodu, ale potkávají se v tomtéž labyrintu. Labyrintu duše. Neboť tělo je uvnitř duše. 

Přístupy se dokáží prolínat a doplňovat, což se mi na nich velice zamlouvá. Někteří klienti přicházejí cíleně na kranio a jiní cíleně na hlubinnou terapii nebo na autogenní terapii či trénink, ale stává se, že se při kranio zvědomí nějaký obsah či pojmenuje téma a přejde se na hlubinnou či na AT. Nebo naopak. Když se nedaří proniknout do hlubin, protože psychické obrany jsou velmi silné a podvědomí zkrátka nepustí, kranio pomůže proces nastartovat. I v rámci hlubinné terapie se stává, že začneme symbolovkou, v které odhalíme hlubší záznam, jenž nás vede do regresky, anebo focusujeme emoce a záhy je z toho symbolovka nebo regreska. Stejně tak v autogenní terapie zapojujeme aktivní imaginaci a dostáváme se do hlubin těla i duše. Všechny tyto směry vnímám jako vstupy do obsahů, které nemáme zvědoměné, nevíme o nich, ale mají vliv na kvalitu života, na kvalitu prožívání a proudí do nich naše osobní síla. A tuto sílu si potřebujeme vzít zpět.